pojď se bavit!
HOME PŘIDAT PŘÍSPĚVEK

Povídky

Úvodní stránka
Menu
Zvesela.cz

Hrůza v ulicích

autor: Roman
Zahalen do gumového pršipláště zvolna kráčel po liduprázdné hlavní třídě. Na chvíli se zastavil, pár sekund naslouchal jednotvárnému šumění deště a pak si rázným pohybem povytáhl límec. Za krk mu steklo několik kapek ledové vody. Znechuceně se zašklebil. Rozhlédl se kolem sebe, otráveným pohledem odměnil zamračenou oblohu a cílevědomě přešel přes ulici. Chvilku se jen tak rozhlížel, pak přistoupil k lehce zamlžené výloze obskurního obchůdku. Pozorně si prohlížel vystavené zboží. Na moment ho zaujala blýskavá motorová pila. Láskyplně ji objímal pohledem a představoval si sebe a pilu ve všemožných více či méně bizarních situacích. Odvrátil zrak - přece jen měl radši čistší práci. Přešel ke dveřím obchodu a unaveně se o ně opřel. Zacinkal zvonek a dveře se s nikoli nepříjemným skřípotem otevřely.
Muž vešel do obchodu. Z některého z mnoha temných zákoutí se vynořil prodavač - povadlý stařík neurčitého věku. Muž si několikrát odkašlal a zeptal se prodavače: "Máte nějakou pořádnou sekeru?"
Prodavač se shýbl a zpod pultu vytáhl požadované zboží. Vybalil z umaštěného hnědého papíru asi metrovou sekeru, otřel ji hadříkem a lehce cvrnkl ukazováčkem do ostří. Potom se zarazil. Nezahlédl snad v zákazníkových očích záblesk potlačovaného šílenství? Potřásl hlavou - poslední dobou se asi moc dívá na televizi. Podal sekeru muži v pršiplášti. Ten vytáhl z kapsy ošoupanou peněženku, zaplatil a zamyšleně odešel z obchodu. Zbyla po něm jen louže vody na ošlapané dřevěné podlaze. Prodavač se na ni pátravě zahleděl. Nemá ta voda trochu divnou barvu? Takovou jakoby načervenalou? Ále, to bude jen nějaký optický klam - jako v hodinách fyziky, poněkud násilně se utěšil a odešel si uvařit hrnek silné kávy.

Muž se ploužil směrem k centru města. Zrakem neklidně těkal kolem sebe a lehce pohupoval sekerou. Hlavou mu vířily vzpomínky na události posledních dní. Snažil se je zahnat, ale marně. Vzpomínky byly silnější a vytrvale mu naleptávaly duševní rovnováhu. Sáhl do kapsy pro prášek na uklidnění. Nebyl tam. "No, nevadí, vezmu si ho, až se vrátím," polohlasně zamumlal a krátce se uchechtl.
Náhle se zastavil a pozorně se zaposlouchal do monotónního pleskání kapek. Odněkud zdáli poryvy větru přinášely útržky halasného hovoru a zpěvu. Muž pevněji obemkl prsty topůrko sekery a jak zhypnotizován se vydal směrem, ze kterého slyšel ty zvuky. Neustále zrychloval své kroky a po chvíli se dal do běhu. Hlasy byly stále silnější. Konečně dorazil k jejich zdroji - typické hospůdce čtvrté cenové skupiny. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Někteří štamgasti odvrátili své lhostejné pohledy od karet a půllitrů a zahleděli se na návštěvníka.
Muž skřehotavým hlasem pozdravil: "Nazdárek vespolek!" a přisedl si k jednomu ze stolů. Sekeru si opatrně položil na lehce rozklepaná kolena. Jazykem si olízl vyschlé rty a mávl na kolemjdoucího hostinského.
Ten se k němu přitočil a zaševelil: "Tak co to bude dneska, pane Hrůza?"
"Řezaný pivo a tlačenka," objednal si muž.
Vedle sedící zákazník vyčkal, až obsluha odejde, a řekl: "Dneska se na to dřevo už asi vykašlem, pane Hrůza, počasí nestojí za nic, radši se domluvíme na zejtra, jo?"
"Jak chceš, Alberte, mně je to celkem jedno," odvětil muž a s chutí se napil z právě přineseného piva.
zpět na seznam
zpět na kategorie
ohodnoť povídku:
1 2 3 4 5

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela