Dovolte, abych se představila. Jmenuji se - ale to je vlastně jedno, raději zůstanu v anonymitě. Stojím na nejvyšším regálu v jedné veřejné knihovně a jsem smutná, protože si mě už dva roky nikdo nepůjčil. Denně kolem mě projdou desítky lidí, někteří se usmívají, někteří se mračí. Ráda bych těm veselým nabídla něco k zamyšlení a těm smutným něco k pobavení, ale jejich oči si mě nevšímají, jejich ruce mě nepohladí. Ostatní knížky odcházejí a přicházejí, jen já tu pořád stojím a stojím.
Snad si mě vybere ta krásná paní v zeleném kabátě? Ale ne, prochází nevšímavě okolo. Možná ten pán v šedém obleku. Přichází ke mně, zastavuje se. Dívá se na mě, nebo se mi to jen zdá? Natahuje ke mně ruku - že bych se konečně dočkala? Náhle se odkudsi ozývá řezavý hlas: "Pepane, už musíme jít, za chvíli nám jede autobus!" Ruka se stahuje, pán odchází.
Lidí v knihovně ubývá, blíží se zavírací hodina. Knihovnice vyhání poslední opozdilce. Vidím, jak se za posledním z nich definitivně zavírají dveře. Vykláním se z regálu a padám. Moje vazba se láme, stránky se rozlétávají všemi směry a já jsem v posledním okamžiku před smrtí konečně šťastná.
Příběh z knihovny
autor: Roman|
zpět na seznam zpět na kategorie |
ohodnoť povídku: |
|