pojď se bavit!
HOME PŘIDAT PŘÍSPĚVEK

Povídky

Úvodní stránka
Menu
Zvesela.cz

Poradce

autor: Roman
Manželský poradce PhDr. Norbert Krátký letmo pohlédl na hodinky, otevřel dveře své kanceláře, vykoukl do luxusně zařízené čekárny a prohodil směrem k nervózně postávajícímu manželskému páru: "Pojďte dál, prosím." Manželé se odlepili od stěny a vstoupili do poradny.
"Posaďte se," vybídl je doktor Krátký. "Vy jste pan a paní Muchovi, nemýlím-li se?"
"Kdepak, pane doktore, nemýlíte se, vskutku jsme pan a paní Muchovi, konkrétněji řečeno, já jsem pan Mucha a tohle je moje manželka paní Muchová," pravil pan Mucha a ukázal na paní Muchovou.
"Hm... A co kafe, dáte si?" otázal se poradce.
"Nikoliv, pane doktore, ale chcete-li si dát sám, nemusíte se před námi ostýchat, můžete usrkávat, nastane-li prodleva v konverzaci," odpověděl pan Mucha a zatvářil se tolerantně.
Doktor Krátký vstal ze svého komfortního křesla, chvíli v rohu kanceláře cosi kutil s rychlovarnou konvicí a několika nádobkami rozličného tvaru a velikosti, pak se opět uvelebil v křesle a na stolek před sebe triumfálně umístil šálek pářící, neklidně se převalující instantní kávy.
"Už se mohu začít svěřovat, pane doktore?" optal se pan Mucha s lehce netrpělivým výrazem v obličejových partiích těla.
"Rozhodně vás od toho nebudu nijak energicky odrazovat," zazubil se poradce a spěšně spolykal několik doušků vroucího kafe.
"Tak tedy, pane doktore, nevím, kde bych začal..." jalově jedno přes druhé vršil slova pan Mucha.
"Pokud toužíte po tom, aby vaše zpověď nesla jistý punc originality, začněte svou rozprávku v místě, které stanovíte pokud možno co nejsofistikovanější sérií pokusů jevících se laickému pozorovateli coby náhodné," vystavil na odiv svou košatou slovní zásobu a schopnost vytvářet komplexní souvětí doktor Krátký.
"Ale, pane doktore, nechte toho vtipkování," zaculil se pan Mucha.
"Tak mluvte k věci," chladně ucedil poradce.
"No dobře," povzdechl si pan Mucha a začal vyprávět svůj příběh. "Víte, pane doktore, já a moje manželka máme takový problém..."
"Jaký?" otázal se doktor Krátký chtivě.
"No, vždycky když se spolu, tedy já a moje manželka, abyste dobře rozuměl, sejdeme doma u večeře, tak zasedneme ke stolu, pustíme se do jídla... a rozhostí se ticho. Jistě, doktore, uznáte, že je to podivné a značně nepříjemné. Já sám jsem člověk poměrně hovorný a i moje manželka normálně trousí bonmoty jak korálky z protrženého pytle s tímto bižuterním artiklem, ale u večeře je ticho tak husté jako davy v panice prchající z hořícího divadla..."
"A kolik židlí máte u stolu?" přerušil poradce poutavou zkazku pana Muchy.
"No, dvě, ty, na kterých sedíme," řekl pan Mucha poněkud vyveden z míry neobvyklým dotazem.
"Tak k tomu stolu ještě jednu židli přidejte," pravil doktor Krátký.
"Ale proč, pane doktore?" zeptal se pan Mucha, zcela konsternován.
"Přece aby řeč nestála," vysvětlil doktor Krátký a dopil zbytek chladnoucí kávy.
zpět na seznam
zpět na kategorie
ohodnoť povídku:
1 2 3 4 5

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela